... „vytoužený“ konec školního roku se přiblížil!!! Po absolvování celoročních školních povinností, písemných prací, domácích úloh, laboratorních prací… a nakonec i příjemných školních výletů, nás už v posledním týdnu čekaly jenom závěrečné školní práce.

     Kromě odevzdávání učebnic, klíčů, rozdávání výkresů, úklidu ve třídách jsme si tento týden zpestřili:

-         v pondělí jsme svoji zdatnost poměřili v atletické olympiádě – ve 4 disciplinách: skok z místa, hod kriketovým míčkem, sprint 60m, vytrvalostní běh

-         v úterý jsme utužili zdatnost pochodem přírodou k Orlické přehradě, opekli vuřty, otužilí jedinci se i vykoupali, došlo i na otázky z ochrany obyvatel

-         ve středu jsme svoji zručnost při jízdě na kole prověřili mezi překážkami na dopravním hřišti

-         ve čtvrtek jsme zhodnotili školní rok: žáci, kteří byli v průběhu školního roku úspěšní v různých aktivitách, byli odměněni diplomy a drobnými cenami, ale hlavně jsme se důstojně rozloučili s našimi deváťáky /a taky s p. uč. Váchovou/. Tak hodně štěstí do budoucna!

-         no a v pátek už jen VYSVĚDČENÍ…

 

Po vykonané práci hurá na prázdniny, užijme je v radosti a ve zdraví, abychom se mohli zase společně v září sejít!!!

      Tak nejsem Mistr nad mistry. Bohužel, nezbývá mi, než se vyrovnat se skutečností, že ani špatné osvětlení za to nemůže. Turnaje se zúčastnilo 9 sportovců, hrálo se systémem každý s každým. Mistrem se stal Daniel Květ. Budiž mi útěchou, že jsem s Mistrem prohrála 9:11, 9:11. Na to se ale dějiny neptají, jaký byl výsledek, prohrála jsem a hotovo. Na 2. místě byl Martin Mladý a na 3. místě Filip Stehlík.

     Dobře hráli všichni, svým umem jste dokázali, že v Klučenicích a okolí jsou jen samé šikovné děti.

A co se týče 6. třídy, tak tam jsou ty nejšikovnější a nejhodnější děti, které nezkazí žádnou legraci a jdou nadšeně do všeho. Bude se mi po vás stýskat – moc! Jsem vděčná za tu skutečnost, že jsem byla vaší třídní učitelkou.

     Ať se vám daří nejen ve škole, ve sportu, ale i v životě.

Hana Váchová.

     Na výlet jsme jeli do rekreačního střediska Mozolov. Počasí vyšlo na 200%, nemuseli jsme ani na Kanáry ani do slunné Itálie.

     První zastávka byla na Městském úřadě v Milevsku. Zde nás již očekávala matrikářka paní Randová. Potěšilo nás, že si na nás udělal čas i pan starosta. Ukázal nám starostenský řetěz, který může nosit na krku pouze starosta. Je pěkně těžký – kvalitní práce. Dostali jsme drobné dárky, moc děkujeme.

Došlo i na svatbu nanečisto. Měli jsme sice 2 ženichy a nevěsta nám jaksi chyběla, ale co můžete očekávat od téměř 100% klučičí třídy. Svědkové odsvědčili, i na píseň došlo, virtuální polibek letěl vzduchem. Jenom na slzy nedošlo, a pokud ano, tak to byly slzy smíchu. Pak jsme chtěli žáky odložit na chvilku do „chládku“ na policejní stanici – bylo vedro, ale to nám nevyšlo. Šli jsme tedy do Pizzerie.

     Na Mozolově jsme plavali v rybníku, dováděli v bazénu, plnili disciplíny – v úkolovce jsme našli brouka, žížalu, peříčko… Medvěd byl za 100 bodů, ale to nedal nikdo. Vuřty jsme opekli, snědli, někteří spálili, vyhodili. Nejlépe připravený na přežití v přírodě je Filip. Ernest Thompson Seton by měl z Filipa radost (autor Knihy lesní moudrosti). Já se také raduji, že i v dnešní technické době jsou děti, které milují přírodu a učí se žít s ní v souladu.

     Noční bojovka byla skutečně o půlnoci – někdo křičel, někdo strachy padal k zemi, někdo zpěvem zaháněl zlé síly, ale zvládli to všichni. Žáby nám k tomu hrály noční serenádu, měsíc svítil, komáři štípali. A ještě v jednu hodinu někteří nezdárníci nespali, nebyli převlečeni do nočních úborů, únava žádná. Paní učitelka je“ jemně“ porovnala, a až pak nastalo kýžené ticho a mohli spát i ti, co chtěli.

     Ráno rozcvička, bodování pokojů. Měli jsme „Mozolovská sluníčka“ ale také „Mozolovská prasátka“. Pak turnaj ve stolním tenise. Chlapci super, já jsem asi špatně viděla, jinak si ty výsledky nemohu vysvětlit!

     Pak balení, cesta do Nadějkova a bohužel jedeme domů. Týden bychom zde vydrželi.

Všechno bylo super. Děkuji všem aktérům, paní učitelce Pikousové, i všem žákům. Do všeho jste šli s nadšením a já jsem si výlet skutečně užila. Doufám, že vy též. Akorát personál zařízení povídal něco v tom smyslu, že takové paviány tam ještě neměli. Tak nevím, co tím mysleli …

     P.S. Vzkaz pro mlsné chlapce: Rajská sice nebyla jako od maminky, ale to ani nikdy nebude. Maminčina rajská je jenom jedna. Ale stejně byla dobrá, říkejte si, co chcete! A nezapomeňte, že nejenom trenér, ale i paní učitelka má (alespoň občas) také pravdu.

A polštáře byly pro někoho málo- pro někoho hodně nacpané, čaj byl pro někoho hodně- pro někoho málo sladký, polévka byla pro někoho hodně – pro někoho málo slaná…. Co naděláte, to jsou přesně ty důvody, proč se každý rád vrací domů. Výlet je výlet, ale doma je doma.

                                                                  Hana Váchová

     Při návštěvě této stanice jsme pracovali ve dvou skupinách se dvěma lektorkami. Zatímco jedna skupina poslouchala výklad o využití záchranné stanice, druhá skupina procházela ohrady a voliéry se zachráněnými živočichy.

     Po výkladu děti soutěžily a odpovídaly např. na tyto otázky:

Co ochrání mládě ptáčka, když vypadne z hnízda?

Jak poznáme nemocného netopýra?

Jak se zachovat, když najdeme malého kolouška?

Co ochrání žáby na silnicích?

Jak si staví veverka hnízdo?

Jakou mají barvu veverky žijící v listnatém či v jehličnatém lese?

Jak často krmí ptačí samička svá mláďata?

     Ve voliérách a výbězích děti viděly zachráněná zvířata a dozvěděly se, z jakého důvodu se dostala do záchranné stanice, kdeže ve volné přírodě běžně žijí, čím se živí, jak se rozmnožují, jakého dosahují vzrůstu… Byli to například: kavka, kuna, sova pálená a sněžná, srnec, čáp bílý i černý, orel, káně, straka, volavka, zvonek, dlask, různé druhy kachen, liška, vodní želvy a mnohá další. Následovala expozice sladkovodních ryb ve velkých akváriích a výstava včelaření.

     Děti se vystřídaly na obou stanovištích, zasoutěžily si a prohlédly si informační centrum, kde získaly různé tiskoviny, nálepky a letáky s obrázky zvířat.

     Návštěva dětem napomohla k získání nových vědomostí o přírodě a k vědomí, jak se správně a ohleduplně v přírodě chovat.

     Dopoledne jsme se vydali autobusem na Příbram Březové Hory. Zde jsme procházeli podzemím z dolu Vojtěch do dolu Anna. Následovalo živé hudební vystoupení s písničkami pro děti, které jsme si s chutí s muzikanty zazpívali. Poté jsme se vydali do podzemí dolu Anna, dozvěděli jsme se, co a jak se zde kdysi těžilo. Svezení podzemním vláčkem a krátké dramatické vystoupení „havířů“ a „permoníků“ se nám však líbilo nejvíce. Následovala svačinka, odpočinek a přemístění busem do Březnice.

     Prošli jsme se zde zámeckým parkem, nakoupili suvenýry, absolvovali prohlídku zámku. Čas rychle plynul a tak po občerstvení v kavárně /zmrzlinou, nanuky, limonádou, párkem v rohlíku…, co si kdo přál/ a po pohrání na dětském hřišti jsme nasedli do autobusu a ujížděli do Klučenic. Výlet se vydařil a někteří z nás únavou z nových zážitků a z horka v autobusu usnuli, a tak jsme byli rádi, že už jsme doma v náručí čekajících maminek…

     Sláva nazdar výletu!!!  

Každým rokem se ve společenském sále v Krásné Hoře nad Vltavou schází ženy a matky, aby společně oslavily svůj svátek, Den matek. Této významné události, která tento rok připadla na 10. května, se zúčastnily děti ze škol všech obcí, které setkání pořádaly. Připravily si celou řadu hudebních, pěveckých a pohybových vystoupení. I naše škola se připojila a hudební skupina Školáci obohatila odpolední program. Předvedla tři písně folkového žánru. Z pódia zazněly housle N. Přibylové, flétny a kytary M. Žákové a D. Peterkové, flétna A. Peckové, kytara B. Šťastného, rytmické nástroje a zpěv B. Burianové a K. Křesinové. Hudební skupina Školáci staví své nové základy na mladých talentech a věříme, že písně Sedm žlutých kamínků, Valčíček a Já písnička potěšily všechny posluchače.

Dne 19. května se žáci II. stupně se svými učiteli vypravili na exkurzi do vodní elektrárny.

Vodní elektrárna Orlík byla společně se stejnojmennou přehradou vybudována v letech 1954 – 1962, v blízkosti obce Solenice. Elektrárnou nás provázel pan Burian, který si na nás udělal čas a provedl nás i těmi prostory, kam se normální smrtelník běžně nedostane, za což mu moc děkujeme.

Kdo z vás kdy viděl v činnosti Kaplanovu turbínu? My ano. Chodili jsme tím magickým prostorem, ukrývajícím se za hrází. Pár metrů vedle nás naráží do stěny přehrady voda. Světlo svítí, ale za chvíli také nemusí, jak nám sdělil pan průvodce. Prostory jsou velké, tak trochu bludiště.

Svezli jsme se rychlovýtahem a asi po dvou hodinách strávených v šeru se ocitáme zase nahoře, slunce svítí, je krásný květnový den. A my jsme zase o krůček dále v poznávání světa.