Na výlet jsme jeli do rekreačního střediska Mozolov. Počasí vyšlo na 200%, nemuseli jsme ani na Kanáry ani do slunné Itálie.

     První zastávka byla na Městském úřadě v Milevsku. Zde nás již očekávala matrikářka paní Randová. Potěšilo nás, že si na nás udělal čas i pan starosta. Ukázal nám starostenský řetěz, který může nosit na krku pouze starosta. Je pěkně těžký – kvalitní práce. Dostali jsme drobné dárky, moc děkujeme.

Došlo i na svatbu nanečisto. Měli jsme sice 2 ženichy a nevěsta nám jaksi chyběla, ale co můžete očekávat od téměř 100% klučičí třídy. Svědkové odsvědčili, i na píseň došlo, virtuální polibek letěl vzduchem. Jenom na slzy nedošlo, a pokud ano, tak to byly slzy smíchu. Pak jsme chtěli žáky odložit na chvilku do „chládku“ na policejní stanici – bylo vedro, ale to nám nevyšlo. Šli jsme tedy do Pizzerie.

     Na Mozolově jsme plavali v rybníku, dováděli v bazénu, plnili disciplíny – v úkolovce jsme našli brouka, žížalu, peříčko… Medvěd byl za 100 bodů, ale to nedal nikdo. Vuřty jsme opekli, snědli, někteří spálili, vyhodili. Nejlépe připravený na přežití v přírodě je Filip. Ernest Thompson Seton by měl z Filipa radost (autor Knihy lesní moudrosti). Já se také raduji, že i v dnešní technické době jsou děti, které milují přírodu a učí se žít s ní v souladu.

     Noční bojovka byla skutečně o půlnoci – někdo křičel, někdo strachy padal k zemi, někdo zpěvem zaháněl zlé síly, ale zvládli to všichni. Žáby nám k tomu hrály noční serenádu, měsíc svítil, komáři štípali. A ještě v jednu hodinu někteří nezdárníci nespali, nebyli převlečeni do nočních úborů, únava žádná. Paní učitelka je“ jemně“ porovnala, a až pak nastalo kýžené ticho a mohli spát i ti, co chtěli.

     Ráno rozcvička, bodování pokojů. Měli jsme „Mozolovská sluníčka“ ale také „Mozolovská prasátka“. Pak turnaj ve stolním tenise. Chlapci super, já jsem asi špatně viděla, jinak si ty výsledky nemohu vysvětlit!

     Pak balení, cesta do Nadějkova a bohužel jedeme domů. Týden bychom zde vydrželi.

Všechno bylo super. Děkuji všem aktérům, paní učitelce Pikousové, i všem žákům. Do všeho jste šli s nadšením a já jsem si výlet skutečně užila. Doufám, že vy též. Akorát personál zařízení povídal něco v tom smyslu, že takové paviány tam ještě neměli. Tak nevím, co tím mysleli …

     P.S. Vzkaz pro mlsné chlapce: Rajská sice nebyla jako od maminky, ale to ani nikdy nebude. Maminčina rajská je jenom jedna. Ale stejně byla dobrá, říkejte si, co chcete! A nezapomeňte, že nejenom trenér, ale i paní učitelka má (alespoň občas) také pravdu.

A polštáře byly pro někoho málo- pro někoho hodně nacpané, čaj byl pro někoho hodně- pro někoho málo sladký, polévka byla pro někoho hodně – pro někoho málo slaná…. Co naděláte, to jsou přesně ty důvody, proč se každý rád vrací domů. Výlet je výlet, ale doma je doma.

                                                                  Hana Váchová